Jak hrát hry s člověkem, který má demenci

Dobrá hra s člověkem, který žije s demencí, nevypadá jako soutěž. Vypadá jako dva lidé, kteří sedí blízko u sebe, ukazují na obrázky, smějí se rčení a povídají si o tom, co zrovna přijde na mysl. Hra je jen důvod, proč trávit čas spolu.

Tento návod popisuje, jak hru připravit, jak určovat její tempo, co říct, když se něco „pokazí“, jak hru zjednodušit nebo trochu zesložitit, jak z ní udělat rozhovor a jak poznat, kdy přestat. Funguje pro naše hry i pro karty, skládačky a deskové hry, které už máte doma.

Jaký je nejlepší způsob, jak hrát hru s člověkem s demencí?

Soustřeďte se na potěšení, ne na výkon. To je hlavní rada z pokynů Alzheimer’s Association k aktivitám: stavět na dovednostech, které člověk ještě má, pomoci mu začít, těžké části dokončit sami a nekritizovat ani neopravovat neškodné aktivity.

V praxi to znamená:

• Sedněte si vedle něj, ne naproti. Vedle sebe můžete oba vidět obrazovku nebo stůl a pomoc je spíš týmová práce než dohled.
• Nabídněte vždy jednu hru. Nabídka možností může působit jako test ještě předtím, než cokoli začne.
• Řiďte se jeho vedením. Pokud chce klepat na obrázky ve svém vlastním pořadí, mluvit deset minut o jednom obrázku nebo skončit po dvou tazích, je to dnes ta hra.
• Počítejte dobré chvíle, ne dokončená kola. Úsměv, příběh nebo klidná půlhodina je výsledek, který hledáte.

Jak připravit vše před začátkem?

Několik minut přípravy zabrání většině frustrace, kterou lidé svádějí na samotnou hru.

1. Vyberte jeho nejlepší denní dobu. Pokyny NIA k přizpůsobení aktivit doporučují plánovat výlety a aktivity na dobu dne, kdy je člověk v nejlepší formě. Pro mnohé je to uprostřed dopoledne. Pozdní odpoledne bývá často těžší; viz klidné aktivity pozdě odpoledne.
2. Ztište místnost. Vypněte televizi a rádio a pokud můžete, zavřete dveře. Family Caregiver Alliance doporučuje omezit hluk a rušivé podněty dřív, než začnete mluvit.
3. Zkontrolujte pohodlí jako první. Nápoj v dosahu, návštěva toalety předem, pohodlná židle a brýle a naslouchadla na místě.
4. Dobře osvětlete prostor. Jasné, rovnoměrné světlo bez odlesku na obrazovce usnadní vidět obrázky.
5. Připravte hru dřív, než si sednete. Otevřete ji, vyberte nastavení a hlasitost nastavte sami. Pak otočte obrazovku k němu. Tipy pro tablet najdete v návodu k nastavení tabletu nebo telefonu.
6. Podepřete zařízení. Stojánek nebo pouzdro, které drží tablet vzpřímeně, znamená, že ho nikdo nemusí držet, a na obrazovku se lépe ukazuje.

Jak je pozvat bez tlaku?

Pozvánku udělejte nenuceně a tak, aby se dala snadno odmítnout. Fráze, které obvykle fungují dobře:

• „Mám tu obrázky ze zahrady. Podíváme se na ně spolu?“
• „Potřebuji pomoc s tímhle puzzle. Pomůžete mi?“
• „Chcete dnes květiny, nebo ptáčky?“ (výběr ze dvou možností je snazší než otevřená otázka)
• „Dělám kartu pro vaši sestru. Která barva by tu měla být?“

Alzheimer’s Association doporučuje vysvětlit účel aktivity, například výrobu přání pro přítele, protože účel jí dává smysl. Žádost o pomoc také funguje, protože člověk může cítit, že je užitečný.

Pokud řekne ne, respektujte to. Zkuste to později nebo nabídněte něco jiného. Náš návod co dělat, když řeknou ne jde dál.

Jak dlouho má hra trvat a jak rychle máme jít?

Nechte člověka určovat tempo a počítejte s krátkými sezeními. Pro sdílenou hru neexistuje podložená ideální délka. Dvě až pět klidných minut může být celá aktivita.

• Čekejte déle, než je přirozené. NIA doporučuje dát člověku víc času na odpověď a nepřerušovat ho. Než zasáhnete, v hlavě si pomalu odpočítejte do deseti.
• Jeden krok najednou. Dejte jediný krátký pokyn („Klepněte na obrázek“) a pak počkejte. Spíš ukažte, než vysvětlujte: ukažte, kam klepnout.
• Pauzujte volně. Pokud se zastaví, aby mluvil o obrázku, hra může počkat. Není důvod spěchat.
• Nechte ho sledovat. NIA uvádí, že někteří lidé dávají přednost sledování, a to je platná volba.

Mám opravovat špatné odpovědi?

Ne. Opakované jemné opravování člověku říká, že selhává, i když to myslíte dobře. Alzheimer’s Association radí nekritizovat ani neopravovat neškodné aktivity. Ve hře je téměř každá chyba neškodná.

Pokud chyba člověka jasně frustruje, pomozte tiše. Ukažte na správný obrázek, zahrajte si tah sami nebo hru příště zjednodušte. Pokud rčení dostane vtipný špatný konec, smějte se s ním. Jeho konec může být lepší.

Jak hru zjednodušit nebo zesložitit?

Upravte hru podle člověka v daný den, ne podle nálepky fáze. Stejný člověk může večer potřebovat jednodušší verzi než ráno. První tip NIA je přizpůsobit aktivitu tomu, co člověk zvládne, a zajistit, aby se cítil úspěšný.

Známky, že je hra příliš těžká: dlouhé pauzy, které vypadají spíš ustaraně než zamyšleně, opakované „nemůžu“, odstrkování zařízení nebo chyby, které je rozrušují. Známky, že může být příliš lehká: nuda nebo tvrzení, že je to dětinské. Pokud se to stane, respektujte to a přejděte k něčemu, co působí dospěle, například k osmisměrce, skládačce z opravdové fotografie nebo k rozhovoru o obrázku z jeho dřívější práce.

Jak z hry udělat rozhovor?

Použijte každý obrázek jako pozvání k rozhovoru a vše, co řekne, berte jako dobrou odpověď. Pro mnoho rodin je to nejlepší část hraní.

• Ptejte se otevřeně, bez špatných odpovědí. „Čeho si všímáte?“ „Který se vám líbí?“ „Povězte mi o kuchyni, jako je tahle.“
• Začněte sami. „Moje babička měla takového psa.“ Váš příběh mu usnadní, aby sdílel svůj.
• Jděte za odbočkou. Pokud obrázek auta vede k příběhu o výletu, je příběh aktivita. Hru nechte pozastavenou.
• Nekontrolujte fakta. Při vzpomínání je důležitější příjemný rozhovor než přesné detaily. Pokud se příběh změní oproti minule, užijte si novou verzi.
• Využijte vestavěné podněty. Doplňte rčení nabízí po každém rčení podnět k rozhovoru a karty k rozhovoru jsou navrženy přesně pro tohle. Dvojice fotek používá vaše vlastní rodinné fotky, které často vyvolají nejbohatší příběhy.

Další nápady najdete v našich návodech k aktivitám ke vzpomínání a tipům ke komunikaci.

Kdy přestat?

Přestaňte při prvních známkách únavy nebo rozrušení, ideálně o něco dřív. Alzheimer’s Association radí přestat nebo aktivitu změnit, když pozornost ubývá nebo frustrace roste.

Sledujte:

• zívání, sesunutí nebo pohled, který uniká z obrazovky;
• neklid, vstávání nebo žádost, aby mohl odejít;
• povzdechy, krátké odpovědi nebo „Na tohle nejsem dobrý“;
• náhodné klepání nebo odstrkování zařízení;
• slzy, podrážděnost nebo náhlou změnu nálady.

Jak přestat dobře:

• Skončete na něčem snadném. Jeden poslední pár, který může spojit, nebo závěrečný obrázek k obdivování.
• Mluvte o sobě. „Mám chuť na šálek čaje. Skončíme tady?“ se vyhne jakémukoli náznaku, že se mu nedařilo.
• Přejděte k něčemu fyzickému nebo uklidňujícímu. Krátká procházka, svačina, skládání prádla nebo hudba.
• Řekněte něco vřelého. „Bylo mi s vámi hezky.“ Ne chválu za „správnou odpověď“, jen radost z času spolu.

Brzké ukončení, změna plánů nebo vzdání se hry a jen spolu sezení jsou všechno dobré výsledky.

Můžeme hrát ve skupině nebo přes videohovor?

Ano, s trochou navíc přípravy. Ve skupině udržujte počet lidí malý, posaďte pomocníky vedle každého, kdo je potřebuje, a vyberte hru s jasným společným cílem. Obrázkové bingo má tištěné karty a vypravěče na obrazovce pro skupiny. Více najdete v aktivitách pro skupiny v domovech pro seniory.

Při videohovoru může člověk na hovoru popisovat obrázek, zatímco někdo v místnosti ukazuje a klepá. Hovory udržujte krátké a známé. Naše návody telefonáty a videohovory nabízejí další tipy.

Co když hra prostě nefunguje?

Některé dny nic nezabere a nejde o váš ani jeho nedostatek. Odložte hru a zkuste jinou denní dobu, jinou hru, nebo žádnou hru. Mnoho dobrých aktivit nemá nic společného s obrazovkami: hudba, skládání ručníků, prohlížení fotoalba nebo krátká procházka. Další nápady najdete v našem seznamu nápadů na aktivity.